Klekání.

By Josef Šimánek

Klekání slavně nad krajinou zvoní,

krvavé slunce k západu se kloní,

zmrtvělým vzduchem tuberosa voní.

Jak luny zář když do křišťálu padne,

zablesknou šerem zvonů chÓry chladné,

ve vzduchu smutná tuberosa vadne.

Doznívá nad klášterem v posled Ave.

V uzounké cele, opuštěné, tmavé,

nad ložem bliká světlo červenavé.

Je ticho. Tuberosy dovoněly.

Dva mniši vstoupili do úzké cely,

dva smutní mniši, okno otevřeli...