KLEKÁNÍ.

Proč srdce náhle chvěje se a tiše vzlyká?

Toť klekání jen z venkovského kostelíka.

Zvuk tklivý s radostným se v klekání tom střídá,

a srdce rozechvěné jemu odpovídá.

Zná dobře hudbu tu, zná každý úder zvonu,

vždyť ohlasem je jeho vlastních snů a stonů.

Je život jeho v ní, to sladké kouzlo ranní,

illuse mládí oplakává při klekání.

Den, který uplynul, již nevrátí se zpátky,

i v klekání však někdy zvuk ti zazní sladký.

Chceš slyšet hudbu tu, jež hudbou tvého mládí,

v ní cítíš drahý hlas a ruku, která hladí.

Poklekáš náhle, mlčky spínáš svoje dlaně,

a zbožně modlíš se zas vespol „Anděl Páně...“