Klekání.

Na čistém nebi hvězda bledá

si rodnou sestru vůkol hledá.

Slyš – vážný zvonu zvuk se krajem zvolna tratí...

ten srdce naše schvátí, však den víc nenavrátí.

Ve čistém vody zrcadle

chví svit se luny zapadlé.

A večer mdlou se temní plání

dnes jako zítra – do skonání.

Slyš – zvonu smutný spád jak do dálky se hrouží!

Nechť srdce jak chce touží, ten den se neprodlouží.

A kraj se chvěje, tmí a mění

a dne již není

Přes nivu kráčí poutník chorý

kde v dál se tiché tratí dvory.

Nic – mroucí zvonu tok již s ozvěnou jen splynul –

poutník se cíle minul a kdesi zhynul, zhynul,

a kraj se chvěje, tmí a mění

a dne již není, není, není.