KLEKÁNÍ

Miliony květů kolem Nazaretu

Všemohoucí rozsel v široširý svět,

s jedním z kvítí všeho snoubil Ducha svého –

Maria, tys onen nejkrásnější květ.

Z bolů lidských půdy, deštěm květů rudý,

láskou krutou sluněn rozkvet Kristův kříž,

jako svlačec vroucí touhou přehoroucí

duše tvá se vila jeho kmeni blíž.

Pila’s mízu bolu z jedné hroudy spolu

společných s Ním slz vždy vlahou zrosené,

mrtvého kol Těla ještě tvá se chvěla

ramena, jak liljí stonky zlomené.

Ale on vstal zase u vítězné kráse,

slavně ujal žezlo nebes na trůnu,

Tobě, Matce svojí, po hrdinném boji

věčnou zlatých růží podal korunu.

Hvězdo, jejíž letmý paprsek svit ve tmy

zvěstující nové slunko Kristovo,

naší době trudné, naší duši bludné

zvěstuj, Matko dobrá, spásu na novo.

Truchlí Církev celá, smutek vem jí s čela,

pláče lid tvůj bědný, Matičko, jej spas!

Života ať síla, jak ty jsi jej žila,

Života ty Matko, pronikne i nás.

Nechť tvůj úsměv vlídný slétne v dnešek bídný,

zaplaší ten těžký jako můra sen,

o zapadlém štěstí nové přines zvěsti,

z mateřského oka Tvého nový lidstvu svitni den.