KLEKÁNICE.

Šlo dítě pro vodu mamce

na draha, tam ke studánce.

Šlo a draha celičká

za slzou padala slzička:

Ta prvničká za tatíčka,

u keříčku za matičku,

tisíc, dva za oba,

ty, co nikdo neuvidí,

pro zlé lidi.

Slzy jí padaly

do vody studeny.

Upadla na kámen,

džbán rozbila na něm.

Pro oči červeny,

pro džbánek rozbitý

domů se bála,

na drn sedala.

Očka klíží, dítě spí

a klekání ze vsi zní.

Co dítě usíná,

selka doma proklíná.

Ze tmy ze drah kulhá baba

vyschlá, křivá, šklebná, slabá,

v očích tmu, na ústech můru,

krokem na zem, druhým vzhůru,

vlasy svatojanské mušky,

v drápech hůl, to sněť je sušky,

měch má na zádech.

Tichounko kolem, ani slechu –

Už děťátko, už je v měchu.