KLEMENTINSKÉ NÁDVOŘÍ.

U kamene kámen,

travka mezi ním,

idylickým tichem

zvonek cimbilim.

Profukuje dvorem,

vane ze tří stran,

bába s pomoranči

kleje na průvan.

Sklepem čpí to zimně,

páchne ztuchlinou,

krysa honí krysu

v dlažbě skulinou.

Tak vypadá kráter

v zbytcích popela,

v němž dřív žhavá láva

vzdorně kypěla!

Žhavá láva šumná

v divém klokotu

zhasla, zchladla, ztuhla

v bědnou němotu.

Z Almae matris k bojům

našim nadlidským

nervosně zří adept

okem kritickým.

Secesní cit skepse,

čert ho vyseděl,

český student o něm

dříve nevěděl.

Český student hořel

napřed prvý vším,

co se k vlasti metám

neslo posvátným.

Český student bil se

prvý vždycky rád

pod praporem pyšným

v čele barikád.

Od hor přes roviny

vítr nese vzkaz:

stýská se nám po vás!

Slyšíte? Je čas! –

Fouká, ale málo,

orkán musí vát,

klementinské dvory

musí prošlehat.

Vane, ale málo,

klementinský kout

jarní dravá bouře

musí prošlehnout.