KLENOTNICE

Překrásnou klenotnici

dal tobě Tvůrce tvůj.

Jen ty máš klíč. Choď do ní

a skvosty obdivuj.

Má mnoho šírých sálů

s výhledy do dálek,

v nich zelené jsou stráně

plničké fialek.

V té klenotnici visí

obrazy vzácných krás,

tvé celé mládí na nich,

sám zpěv a smích a jas.

Tam zvoní sladká slova

tvé matky zesnulé,

jež nad kolébkou pěla,

celujíc dítě své.

Tam vážně zní hlas otcův,

tak plný dobrých rad,

tam jablka svá sklání

a růže tichý sad.

V té klenotnici najdeš

i záři zraků dvou,

jež kdys tě okouzlily

nebeskou lahodou.

Tam hory osněžené

a moře šumivé

jak velký smaragd jiskří

a zpívá duši tvé.

V té klenotnici stojí

moc unášivých knih,

tys je kdys lačně čítal

a rozkoš píval z nich.

V té klenotnici svítí

slz tvojich démanty,

pohledy v krásu ráje,

kdy stanuls u bran ty.

Ta klenotnice vzácná,

již dal ti milý Bůh,

je hluboká tvá paměť,

tvůj nesmrtelný duch.

Zlý duch chce mít tvůj poklad,

by potřísnit moh jej:

Ty pevně drž své klíče

a zlého nevpouštěj!