Klenotnice faraonů.

Ať, co jsme pěli v radosti i žalu,

čas pohltí, v těch písních našich žíti

to bude dál! Tak šperk a zlato svítí,

nechť zakopané nebo skryté v skálu.

Nechť lhostejně, pln cizích idealů,

svět kolem hřmí, my necháme jej hřmíti.

Tak nečtené dál žalmy budou zníti

v zlacených sponách starých ritualů.

A knihy naše, plny drahokamů,

ty budou jak ty staré klenotnice

v pyramid lůně dávných faraonů.

Kdo zlomí pečeť jich, ve bájném plamu

jas, třpyt a žár mu šlehne v zřítelnice

a odlesk etherických visionů.