Kleobis a Biton.

Kleobis a Biton, rodní bratří,

matku milovali, jak se patří.

Tato, majíc konat úřad kněžky,

do chrámu se vypravila pěšky,

(nebylotě právě doma koní.)

Co však syni učinili pro ni!

Zapřáhnuvše sebe s matkou jeli.

Kdokoli je takto uviděli,

poctu vzdali krásnému jich činu.

„Jaké štěstí býti matkou synů

takovýchto!“ – ze žen mnohá řekla.

Matka v chrámě před oltářem klekla,

prosíc bohů, aby dětem dali,

co by pro ně za nejlepší znali.

Stalo se jí, čeho sobě přála,

rychle, že se ani nenadála.

Oba syni dopuštěním s nebe

položeni mrtvi podle sebe

s klidnou tváří v jasné záři denní. –

Nad smrt šťastnou lepšího nic není!