Kleopatra.

V hvězd záři vlny Nilu šumí líně...

Hoch, který hrál při Kleopatry kvase,

sed’ na stupních a usnul na terasse,

svou loutnu, věrnou družku, na svém klíně.

A lehce, rovna štíhlé nilské třtině,

jak sen, jenž na sen příliš krásný zdá se,

se ona snesla k němu, v černém vlase

mu rukou hrála, při cyperském víně

co Antonius chrápal; den byl parný,

tam Řím, tu láska: v této volbě dvojí

on podleh’ třetímu, s nímž nepočítal.

A ona cítíc, život jak sen marný,

skráň hocha tiskla ve náruči svojí,

nad obelisky co den nový svítal.