KLEOPATRA.

V komnatě rudé tmí se lůžka měkká,

vzduch těžký je a plný vůně růží.

Královna Nilu vyzývavě čeká,

až klesne ctnost, jíž honosí se muži.

V komnatě rudé tělo její svítí,

na tygřích kožích dětský oblouk ramen:

oh, hřích a krása! – nelze domysliti,

a rozum klesá jako divem zmámen.

Césare, slyšel’s? – tři sta nových lodí

v jediné chvíli kleslo v moři na dno,

nachový vítěz v krvi tvé se brodí,

Caesare, slyšel’s – pod mořem je chladno.

V nehybném tichu plynou dlouhé chvíle,

myšlenka každá padá v zrádné sítě –

u nohou ženy nehybné a bílé

veliký César klečí jako dítě.