KLETBA INDIVIDUACE.

Ó kdybych věděl, ó kdybych jen věděl,

jak sen svůj ukojit provždy – ó lásko!

Ó kdybych věděl, oh, kdybych jen věděl,

jak že se spokojit v tobě – ó lásko!

Než vím, ach vím – je v těle Ďábel,

ten jmenuje se Ďábel Zmnožení,

odvěčné rozdělení Boha

na nekonečno individuí...

Z těch každé chce zas jenom Ono býti,

jež bylo před zmnožením – celé, jediné,

to, že jím není, jako lásku cítí

a touží nekonečno, nekonečno míti,

to nekonečno nekonečně mnohé,

a nekonečně od něj vzdálené.

Co nemá v sobě, v druhých sobě hledá

a chce si pro vždy přivlastnit;

než druhé, to se přivlastniti nedá,

to samo druhé v sobě mít chce – běda,

tak nelze nikdy druhé v sebe vzít!

Ó kdybych věděl, ó kdybych jen věděl,

jak sen svůj ukojit provždy – ó lásko!

Ó kdybych věděl, oh, kdybych jen věděl,

jak že se spokojit v tobě – ó lásko!

Než vím, ach vím – je v těle Ďábel,

ten jmenuje se Ďábel Zmnožení,

odvěčné rozdělení Boha

na nekonečno individuí...