KLETBA SLOV

Co chtěl jsem zlého? Ptej se a bílý

poví ti zamlkle sníh a led:

u tvojich nohou chtěl jsem já chvíli

života svého proklečet.

Být nesmělo to. Jediným slovem

stržen byl závoj s duší dvou.

Proč nutno je mluvit? Proč jmény se zovem?

Proč úpí hlas lidský temnotou?

Jsi cizinka? má jsi? jiného žena?

Jsem otrok, jsem pán? či bratr tvůj?

Proč byla slova vynalezena!

Cti tajemství, mlčíc, či nemiluj!

Teď vím, bylo bajkou vše, co jsme žili,

a co jsme snili, bylo snem.

Nic nechci už zlého; chci jenom chvíli

života svého být svůj a něm.