KLÍČE K DOBRÉMU SRDCI

K srdci dobrému jsem našel klíče.

Jak jsem otevřel je: sladce bolí

cudná zeleň jarních luk v něm, polí.

Teplým vzduchem zlátnou petrklíče.

Čímsi dívčím smějí se v něm břízky,

v kamenitých mezích práší lísky,

zpod kamenů vystřelují brouci

nad kov lesklí, sluncem zlatostkvoucí.

Tušíš, z ticha zrodit se tu musí

radosti smích růžový a rusý.

Žal však též tu domov musil míti.

Tady musil velký smutek spávat,

z rána vstávat, obcházet a bdíti,

pěšinky si musil prošlapávat.

Klíče k srdci našels, – vnikni k němu,

k těžce proniknutelnému.