KLID.

Vlídný večer! Klid v něm zavlál

křídla šírem rozepjav

na svých zádech obraz luny

jako motýl smrtihlav.

Šerem hor je vrouben v dáli,

všeho lehounce se dotýká;

marně! Každý květ se před ním

uzavřel a zamyká.

A já! Pozdě v konci žití

– slyším vlát ho křídlem – klid;

nesepnu už ruce vroucně.

Dál! jen pevně rakev uzavřít.