KLID A BOUŘE.

Tak často v mladosti, kdy člověk snů je pln,

klid nenávidí dnů, chce blesk a bouři vln

a ve vichru zří zdroje poesie...

A přec jen v klidném duše jezeře,

po němž člun dumy plouti může,

ten mystický svět kosmu v hloubi žije –

jen na něm kvetou bílé růže

a jenom v tiché jezer pláni,

nad níž se nebes klenba sklání,

svět hvězd se zrcadlí v své plné nádheře.