KLID JARNÍHO VEČERA.

Po chvílích bouře přijde utišení,

jak tichá noc po krutém žáru dne.

Číš radostí se nečekaně zpění

a utrpení purpur vyrudne.

Pak jemná hudba do večera zazní,

poslední smutky z duše zažene.

V té omlazující a svěží lázni

se vykoupají nervy znavené.

Ubohé srdce, loďka ztroskotaná,

na zelenavém břehu spočine.

By přivítaly měkké kroky Pána,

připraví květy kraje hostinné.

Svůj zlatý oděv měsíc oblékne si

a nebe vyšle hvězdy nejkrasší.

Závoje hebké večer porozvěsí

a lehký vítr vůně přináší.

Do tohoto klidu, moje srdce mladé,

se naše stesky k spánku uloží.

Ohromný mír se ubytuje všade,

sen sladký sedne našem na loži.