Klid krátký rychle prchá, slunce vstává;

Klid krátký rychle prchá, slunce vstává;

kdo nečinným by dlouho mohl býti,

když sílu svou i dobrou vůli cítí?

Již s hostitelkou Tmou se rozžehnává

a dlouhé zlaté vlasy rozčechrává,

že každá kadeř plnou září svítí,

krok nedočkavý, jenž chce výše jíti,

na příkrou cestu vzestupu se dává.

Jdi, tvoř a zař a miluj, stoupej dále

a neumdlévej v lásce vytrvalé,

ať mrtvá země kroky tvoje slyší,

a nezapomeň v budoucí své výši

na zpěv mé samoty, jenž s tebou chodil

a stíny sestupu tě doprovodil.