KLID PASEK.

U lesů paseky se v doubraviny táhnou,

kam včera zabloudil jsem na procházce mdlý,

na slunci ospalém kol holá lada práhnou

a v černých kalužích se stonky zrcadlí.

Svit slunce plápolá a mouchy bzučí líně,

jde hajný do lesů a z dýmky jeho dým

se mihne ve vzduchu, jde, rukou zrak si stíně

a kolem rozhlíží se okem zemdleným.

Křik z dálky slyšeti a zas to zvolna ztichá

a v dálce umírá a blízkých lesů stín

lehá si na cestu a mech mdlou vůni dýchá,

sem časem veverky zabloudí z doubravin.

A klid ten v pasekách, klid, jenž spí v celé kráse

pochmurné jeseně, tak dojal duši tvou,

že nyní vykřiknout, že musíš, tobě zdá se

a chtěl bys vyznati zde lásku bláznivou!...