KLID RODINNÝ.

Klid rodinný jak náhlá sprcha spláchne,

co z dávných tužeb ven se dere vzlykem!

Jak po snu špatném ruka jenom máchne...

A já přec chtěl být dobrým bojovníkem!

A to vše ztraceno! Po stěnách jizby mojí

večerní slunce zlatí obraz tklivý

a podobizny těch, kdož padli v boji

na přední stráži, posměšně rty křiví,

jak říc’ by chtěly, kdo že jsou ti lidé

s velkými sny a pěstí dětinnou,

již při bouři, co s prvním mračnem přijde,

tak naivně, tak hořce zahynou?...