Klid.

Tak líbezně i mile tak

to slunce nad mořem se jeví,

jak v besídce by junův zrak

zřel do modrého oka děvy! –

Jak čarodějně na mne zříš,

ó moře, nivo s nebe spadlá,

a klidno jsi jak srdce, když

se boží ruka na ně kladla.

Tak nikdy jsem tě neviděl

všech prosté vln a bouřných trudů,

však vím, až znikne žití žel,

že též tak klidně spáti budu!