KLID.

Tak průhledný podzim, tak modrý je vzduch,

jal bezlisté stromy chlad.

Vším usínající mluví Bůh:

Hle, pokořil jsem se rád.

Jsou nahá pole zjizvena,

svých podzimů radostných

již nevědoma jsou, smířena

v pláč větrů žalostných.

Strom o svém ovoci již,

že bylo kdys, netuší.

Tu někdo byl, připravil, víš,

vše o srdce, o duši.

Dnes s odřeným panákem u nohou

jsem děti zřel hrát si a mlčeti,

já v marnosti všeho pýchu svou

též viděl shořeti.