KLIDNÁ KRAJINA

Tichá šumí říčka v září

mírně slunná před západem.

Rybáři si sedli staří

na písečném, horkém břehu.

Večer má svou modrou něhu.

Vlny zdola dýší chladem.

Rákosí se mírně čeří,

zátoky se sotva zvlní.

Kopce s lískovými keři

voní vysluněným zráním,

žluna stálým přelétáním

pohybem pláň příkrou plní.

Stezka ku vsi vyšlapaná

mizí stráně na vrcholu.

Samý jeřáb, třešeň planá,

jalovec a bříza samá,

vodou lesknoucí se jáma,

lesy suchých stébel, stvolů.

Drobných kopců vlny plynou

za obzor kams v místo jedno.

Kopce dávných zlatokopů

v obzor sijí svoji stopu,

jako hroby pod travinou

v širo, v ticho, v nedohledno.