Klidné sloky.

Teď rád bych zemřel: nad mým hrobem v dáli

by krásné oči jisté zaplakaly.

Já opouštěl bych s tichou vírou žití,

že šťastnějším již nelze nikdy býti.

Když tělo mé by v úzkou rakev kladli,

dvě žhavé slzy na skráň mou by padly.

A v čele mém by ještě hvězda vzplála,

kde mlčky křížem jste je požehnala.

A na mém hrobě měsíční jak světlo

by plno, plno bílých květin kvetlo.

To z mého srdce, které do závrati

i pod zemí vás bude milovati.

A pohled váš když v květy ty se snese,

mé mrtvé srdce ještě zachvěje se.