KLIDNĚ SPI.

Klidně spi v té hrstce hlíny,

samotinká spi tam tiše,

s večerními jenom stíny,

s měsícem, když svítí s výše,

když už nebdí žádný jiný.

Myšlenek ať táhnou roje

přes tvůj hrob jak mraky chladné,

ať si slzí v lůžko tvoje,

jako s jara deště padne,

nebuďtež tě ani moje,

a jak moje nejsou žádné!

A když přijdu z ciza kraje

vyplakat rok těžký k tobě,

buď ti to, jak květy máje

s lípy, jež v tvém kotví hrobě

a jen z něho život ssaje.

Jenom chvilku mám tu stání,

nevím ani, proč jsem přišel,

ale pod mou horkou skrání

jest mi, jak bych dole slyšel

to tvé klidné oddychání.

A jestli se nad tvou hlavou

sny nějaké ještě vznáší,

s upomínkou z žití mhavou,

zdej se ti o lásce naší,

a že měkce šel jsem travou.