Klotildě.

Ach, Klotildo, ty bílá jako sníh!

Tys dítě dosud, bůh ví, co tě čeká:

snad kruté bouře, které v dobách zlých

tak z nenadání přijdou na člověka,

snad život, který sotva ještě znáš,

ti zlomí tvoje oči zádumčivé,

snad Příroda, jíž ve snu nasloucháš,

ti hodí k nohám dítě neduživé.

O, nebesa! Ó, Lásko! Jaký sen!

Ach, duše s duší se tak často mine,

a ku konci je život otráven:

Tak jak ta láska všechno v světě hyne!