Klouček neposeda.

Byl jeden klouček, neposeda,

všecko chtěl mít a všudy být;

vyšel si jednou mezi luka,

zpátky však nechtěl pěšky jít,

řka sobě: „Nemohu již dál,

kéžby mne někdo s sebou vzal!“

Tu hrčí potok lučinami,

hochovu touhu uhodne,

vezme jej s sebou, hoch si sedne

a rád je, že to lahodné.

Potok byl chladný velice,

hocha se chytá zimnice:

i dí si: „Nemohu již dál,

kéž by mne někdo s sebou vzal!“

Tu pluje loďka po potoku,

hochovu touhu uhodne,

vezme jej s sebou, hoch si sedne

a rád je, že to lahodné.

Loďka však sotva sebou hne,

s hochem se téměř převrhne,

i dí hoch: „Nemohu již dál,

kéž by mne někdo s sebou vzal!“

Tu plíží se kol starý hlemýžď,

hochovu touhu uhodne,

vezme jej s sebou, hoch si sedne

a rád je, že to lahodné.

Hlemejžď je zvíře loudavé,

to však je chlapci zdlouhavé,

i dí si: „Nemohu tak dál,

kéž by mne někdo s sebou vzal!“

Tu cválá jezdec na svém koni,

hochovu touhu uhodne,

vezme jej s sebou, hoch si sedne

a rád je, že to lahodné.

Kůň ale jede úprkem,

hoch to snad splatí svým krkem,

i křičí: „Nemohu již dál,

kéž by mne někdo s sebou vzal!“

Tu stojí hruška rozložitá,

ta chlapce za vlasy hned chytá,

lapne jej jako v klepeta,

už v povětří se třepetá.