Kmet a kráva.

Na pasekách hrozný hlad ostrým zubem hlodal.

Chalupník svou kravičku na zabití prodal.

Výměnkář ji do města vede k řezníkovi.

Obrázek ten rád bych vám zachytil zde slovy.

Stará sešlá kravička skoro kost a kůže –

žebra na ní každý hned spočítati může –

vyvedena ze chléva před úsvitem ranním

od starouška, ochotně ubírá se za ním:

on ji sobě zapřáhal, za pluhem s ní chodil,

on ji z chléva na pastvu vyváděl a vodil. –

Zachvěl se kmet shrbený při hubené krávě,

zimou snad, či proto, že uvažoval právě,

jak jí silný tovaryš do hrdla nůž vrazí – –

Stařec krávu odevzdal, k domovu se plazí –

Zimou, hladem, únavou zmořen do ostatka,

sedl, zmrzl. Narostla na něm jinovatka.

Našli ho tam tuhého lidé jdoucí k městu –

Kmet i kráva odbyli poslední svou cestu!