KMOTRA SMRT

Samá kost a samý strach,

Kmotra-Smrt tím božím, širým světem,

jako zloděj, chodívala po špičkách.

Zde ji odehnali, jinde vrátka

na sedmerý pevně zamkli zámek.

Posléz o půlnoci, ustrašená, vrátká,

(svítili a sýček cestu ukazoval)

pod řimsou se shýbla u sousedů,

jako nitka tenká,

spárou u okénka

k lůžku vplížila se,

choré lidské krve napila se,

lačná vešla – s hladem odcházela.

Změněnas’ teď tuze, kmotro, kmotřičko,

kulaťoučká jako z kraslic!

Pec ti sjela v oči, růže na líčko,

veselá jdeš světem, kvasíc:

jedno sousto – tisíc mužů,

tisíc mladých, pěkných mužů,

ode dne jsi ke dni těžší, vyšší –

veselejší.