(Kmotrům neb příbuzným.)

O mít slov jen k vyslovení,

co mne plní radostí!

Bůh však zná i srdce chvění,

slzu vroucí vděčnosti.

On dej v pozemském Vám žití

štěstí, jež nezhubí čas,

nevadnoucí blaha kvítí,

jež ověnčí slastí Vás.

Štěstí domácí nechť zkvétá

s požehnáním hojným Vám,

jak by Pán a vládce světa

mezi Vámi dlel tu sám.