Kněžství.

By Jaroslav Vrchlický

Když k oltáři jde kněz, mu nezávidím,

on jde, by svému obětoval Bohu,

že z lidí každý sílu svou i vlohu

též obětuje denně Bohu, vidím.

Již tím, že po věčné se pravdě pídím,

že hledám Jeho lásku, jak jen mohu,

jsem také knězem a za vínek hlohu,

byť tekla pod ním krev, se nezastydím.

Být celým člověkem, jest býti knězem,

toť otevříti dobra všecky stavy,

by láska v lidstvo valila se jezem,

a zřít je šťastné, hlavu vedle hlavy,

byť vlastní srdce rozťali jedním řezem,

je celé kněžství, hodné věčné slávy.