KNÍŽKY MODLICÍ.

Když bolu dech v mou duši vane

jak větru tah do doubrav šumící,

když perla stesku z očí kane, –

tvé brávám, matko, knížky modlicí.

V nich nečtu... Probírám jen plaše

směs listů, z kterých jsi se modlila:

mně zdá se, že v ty otčenáše

tvá duše starostná se vtělila.

Z těch listů žalostně cos vane

jak nesplněná touha po štěstí...

zřím oči žhavě vyplakané

a slyším šepot dávných bolestí.