KOBEREC.

Sotva juž nesou sloni svoje věže,

v červáncích hyne jejich troubení,

mědění muži přemílají v leže

modlitbu vleklou, za den znavení.

Sotva že kaktus hne se spánkem hada,

sotva se vzedmou žhoucné písčiny,

sotva že dýše Nubičanka mladá,

s bohatých prsů skanou tygřiny.

Sotva že vítr zčechrá v palankinu

bisamů chvosty kolem do kola...

Nesmírná touha zemřít v její klínu

se ozvala... A tropus plápolá...