Kočár a vůz.

Jel vůz zlehka po silnici,

Snopnou obtížen pšenicí:

Aj, tu skvostný hrčí kočár –

Sprostý vůz se uhne v močár.

„Jak mi tě líto,

Můj milý brachu!

Že tak lenivě

Plazíš se v prachu!

Viz! jak hbitě kola má se točí! –

Jakým hlukem přítomnost svou oznamuji!

Každý může na mně nechat oči –

Lid – zvěř – vše se stvoření mně obdivují!“

Moudrý vůz mlčí –

Zlehka se točí.

Kočár vezdy provází hluk hromový –

Až jej v lůno přejme lesík bukový.

Když vůz přijde ve kraj lesa bukového,

Zhlídne pyšného tu bracha zdrceného.

Na to vůz chlubnému praví:

„Dál dojdu s vahavou opatrností,

Nežli ty s nepředloženou čerstvostí.“