Kocourek.

Kocourku srsť černounkou,

Krásnou, lesklou, hlaďounkou

Druhové vždy záviděli,

Sami takovou mít chtěli.

„Ach, bratrové, nechtějte

Srsť takovou, jak já, míti;

Tu se jen podívejte,

Jak já bídně musím žíti!

Chci-li vyjít jen na prah –

Jaký zakouším já strach!

Každý na mou kůži číhá...“

A hle! co to mluví, zdvihá

Hůl se nehorázného

A usmrtí – krásného.