Kocourek a Veverka.

Ondy v dobré hodině

Našel Mourek,

Mladičký kocourek,

Ořech v šupině.

K mlsání nelíný

Kousne do šupiny,

A hned ořech odhodí,

A to zlostně prohodí:

„Fí, to hořké jako jed!

To se nehodí mi za oběd.“

Po rozmrzelém kocourku

Ořech našla veverka,

A ta čiperka

Hned ho béře do pazourku,

Kouše, šupinu oloupá,

Kousne do skořépky, až to chroupá.

„Co to? Kámen? Kámen těžší bývá.

Anebo ten tvrdý výlupek

Ještě něco v sobě skrývá?

A to snad mi bude vděk.

Lehký jest a zdá se dutý býti.

Mám se dáti odstrašiti

Hořkou šupinou

A tvrdou skořepinou?

K čemu pak mám zoubek zdravý?

Co v něm vězí, zkusím na krátce:

S chutí dám se do práce!“

Vesele to Veveřice praví,

Louskne, opět louskne,

A hle, chutné jadérko vylouskne!

Kdo byl moudřejší,

A kdo línější?