KOCOURKOVSKÝ KOUSEK

Kmotře Hátě, sužované vdově,

zapálil blesk v městě Kocourkově

starou stodolu. – Tam vizme Hátu,

kterak rozběhla se k magistrátu,

kdežto na základě svého práva

pánaboha v obžalobu dává:

„Velemocní konšelé a páni,

moudří v radě, chytří ve konání!

Smilujte se nad vdoviným steskem:

pánbůh stodolu mně spálil bleskem!“ –

Souhlasili vesměs moudří páni

v tom, že žhář jest hoden potrestání,

na to však byl jejich rozum malý,

jak by před soud svůj ho obeslali.

Náhle zvolal kdosi: „Mám to! Ajta!

Pošleme proň Vaňka policajta;

on zná ve všem zakročiti směle.“

V tom se zalíbilo radě celé.

Policajt si dvakrát říkat nedal,

vypravil se – pánaboha hledal,

prošel město, prošel okres celý –

pánaboha nikde neviděli.

Co měl smutný policajt si počít?

Když mu bylo před magistrát kročit,

bil se v prsa, tříkrát volal „běda!“,

že se pánbůh nikde najít nedá. –

Napjaly svůj rozum moudré hlavy,

a ta ze všech nejmoudřejších praví:

„Vyhráno jest! Pomoc v okamžiku!

Soused Bárta smrt má na jazyku;

již se vyzpovídal – duše čistá

na cestu se k pánubohu chystá.

Proto navrhuji, milí páni,

že vzít může naše obeslání!“ –

Návrh tento v radě došel chvály. –

Ve světě se tomu arci smáli.

Já pak, poznav vzácnou tuto látku,

do veršů jsem dal ji na památku.