Koflík.

Pln divných květů je a pestrých tulipánů,

lesk jezer modravých tam plane skrze sítí,

mrak šedých volavek se v jejich pláně řítí

a draci bizarrní se v každou plazí stranu.

A v čaje houštinách je kiosk z porcelánu,

kde rajky báječné své peří kryjí v kvítí,

zřím křídel nádheru, jak v zlatém slunci svítí,

a plameňáků krev i stáda pelikánů.

Z té páry opojné, co stoupá z něho šerá,

jak tělo ženy zřím růst’ bílou lilii

i zraky mandlové, jež zářily mi včera.

A zvolna zvedaje si k ústům okraj bílý

mním, snílek šílený, že z něho vypiji

těch vonných retů jed, co včera z něho pily.