Kohn a Bloch.

Ves naše po okolí slavná

a dítky její plny vloh.

Kohn, ten v ní bydlí ode dávna

a před lety sem přišel Bloch.

Jak smýšlí, ptal se otce známý.

Na odpověď si vzpomínám:

„Bloch, ten nic nemá a je s námi,

Kohn něco má; je proti nám.“

A vezmeš-li to, brachu, kolem,

byl nerovný to věru pár.

Bylť obchod Kohnův zlatým dolem

a Kohn měl dolování dar.

Byl Altdorfu to ctitel známý,

češtinu, říkal, špatně znám.

Bloch, ten nic nemá a je s námi.

Kohn něco má; je proti nám.

Bloch dosud těžce tlouk’ se žitím,

rád viděl v hospůdce své lid.

„Já s vámi žiji, s vámi cítím,

jsem jedním slovem český žid.

Víra je různá; různé chrámy.

Vlast tutéž, bratři, v srdci mám!“

Bloch nemá nic a ten je s námi.

Kohn něco má; je proti nám.

Žel, tu se stalo, Kohn že ztratil

na burse jmění nabyté.

Tu smýšlení své záhy zvrátil,

jej česky mluvit slyšíte.

Je s námi, lide spravedlivý,

a cítil s námi už jak hoch.

Však čemu teď se každý diví:

že zapomíná česky Bloch.

Dva židi ve vsi; dobří známí.

Rád na ten pár si vzpomínám.

Kohn nemá nic a je teď s námi,

Bloch něco má; je proti nám.