Kohout.

Stojí kohout u husiček:

„Milé husky, jsem váš strýček!

Vy to jistě nevíte,

že tak hloupě stojíte!“

Husičky se divně kroutí.

Kohoutek se rozkohoutí:

„Nechcete se k strýci znát?“

Husy sborem: „Snad, snad, snad!“

Kohout pyšně husy změří:

„Vizte jenom moje peří!“

„Peří má i krahujec!“

„V tom je velký rozdíl přec.“

„Leda, že dlíš na smetišti!“

Kohoutkova očka blyští:

„Víte-li, s kým mluvíte?

Přiznejte, že nevíte?!“

Pyšně kráčí od husiček,

husa kejhá: „Strýček? Strýček?

Tak vysoko hřebínek

nenosí náš strejčinek!“