Kohoutova píseň.

Kykyryký! Dost je spánku,

den se budí do červánků,

do růží a do zlata:

vzhůru, lidé, vzhůru, zvěři,

zapěj, ptáčku, skrytý v keři,

vůni dyšte, poupata!

Kykyryký! Pejsku, taky

promni ospalé své zraky,

vylez z boudy trochu ven,

řetěz shoď se šíje svojí,

hlas svůj připoj k písni mojí:

kykyryký, už je den!

Kykyryký! Vstaňte, slípky,

vstaňte honem bez pobídky,

jitrem hoří celý svět;

hospodyňka, jasné líčko,

přichází už pro vajíčko. –

I ty, Petře, vstávej hned!