KOKETA.

Zrak posavade žárem sálá,

však srdce schladlo dávno v led –

jen jednou v žití milovala,

to poprvé a – naposled.

To dobře ví, že srdce její

tak osvědlo jak mrazem květ,

a všedních vášní ve peřeji

že utonul v něm citu vznět.

To dobře ví, kdy v roztoužené

ždá muže nitro lásku vset,

své srdce lásky u plamene

by ohřát mohla – naposled!