Koketa.

Svá krásná ústa otevřela

a promluvila slova ta,

při nichž se moje duše chvěla,

a křídla k letu rozpjata.

Já na ni hleděl oněmnělý,

co ještě asi hledá tu:

na její bílé šíji skvěly

se diamanty v brokátu.

A když pak navždy odcházela

a spustila své tralala,

já cítil, že se duše chvěla

tím slovem, které šeptala.