Koketa.

Ve přístěnku na okénku

mladá kočka sedí,

po mourkovi kocourkovi

něžným očkem hledí.

Z nenadání jak by maní

stranou po něm koukne,

roztouženě, zpropadeně

při tom mrška mňoukne.

Vypíná se, upejpá se,

fintí se a líže,

an galánek, Don Juanek

tíhne k ní vždy blíže.

„Běda, lásko, růžná pásko,

rodíš muky pekla!“

Že chtěl tlapky zlíbat, drápky

do nosu jej sekla.