Kol Tvého domu za soumraku šla jsem,

Kol Tvého domu za soumraku šla jsem,

proud zlatý světla v oknech Tvých se skvěl,

a jasně zářil v temnu pozdním časem,

a paprskem se do mé duše schvěl.

Sad ležel v snách. Zvon věží Božím hlasem

s mou modlitbou jak hymna nocí zněl,

a stoupal k nebi, zvučel hvězdným jasem

s tou sladkou písní, již kos vroucně pěl.

A šeřík voněl... záře tmou se lila,

a prázdná, tichá byla ulice,

a hlava se mi náhle zatočila.

Že přijdeš ke mně, duše moje mnila.

Tu chladný vítr vstal – a na líce

mi lednou krůpěj navál – já jsem snila!