KOLEDA

Na nebi hvězdic rozseto jest

v lese jak zvonců vřesných.

A kolik tu hvězd, tolik i cest,

podivuhodných a přesných.

Hledíme do moře hvězdiček,

staré luštíme téma:

Která z těch tisíců cestiček

je cestička do Betléma? – – –

Ve městě pyšném i v okolí

všichni lidé už spali.

Jen pastýřové na poli

o svoje ovečky dbali.

Tu znenadání k půlnoci

divné slyšeti hlasy.

A přivítat, možná i pomoci

už peláší prostovlasi.

Nad kvítkem z růže blažená

se nahýbá Čistá Panna

a dalekou poutí znavená

sem zahýbá karavana.

Kořením vzácným zavoněl chlév,

třpytí se poklady z báje

a v cherubů jásot a v serafů zpěv

pláč dětský zní z teploučké stáje. – – –

Na nebi hvězdic rozseto jest

v lese jak zvonců vřesných,

a kolik tu hvězd, tolik i cest,

tak vážných, osudně přesných.

Do moře hledíme hvězdiček,

prastaré luštíme téma:

Která z těch tisíců cestiček

je cestička do Betléma?...

Neslyšet hýkání oslátka,

umlkly pastýřů zvonce...

Či skončila překrásná pohádka?...

Vždyť pohádka nemá prý konce!...

Do moře hledíme hvězdiček

a staré luštíme téma:

Která z těch cest a cestiček

nás povede do Betléma?...

Pátráme... Ale žel, sláby tak

jsou znavené zornice lidí...

Což však, velkých-li mudrců zrak

dále a jasněji vidí?...

Hoduje v paláci Herodes...

Ale což, touto-li chvílí

nad srdcem prostým právě dnes

posel boží se chýlí?...

Až se mu hlavička ligotá,

jak velikou novinu nese!...

Což, nemá-li konce báj života?...

Veselme se!...