KOLEDA.

DĚŤÁTKO se narodilo v Betlémě,

slyšeli jsou brzo o tom v Jerusalémě;

ani neslyšeli, jako uviděli;

neb ta hvězda v noci svítila tak

tajemně.

Kdo to spatřil z všeho lidu prostého,

každý řekl: „To je něco divného:

do té tmavé noci, hvězda také moci!“

celá zem se vyjasnila jako za dne

bílého.

Zaplesali ku Betlému hledíce. –

Ale král Herodes rozhněval se velice;

řek’: „Ta hvězda se mi nezdá, –

totě zrovna jako lidu toho

dennice!“

V tom tu přišli od východu Mágové.

„Ano,“ řekli, „ba už je to takové:

dítě chudé Bohem bude,

budou se mu klanět všichni světa

králové.“

Herodes král zblednul na svém prestole,

všemu svému vojsku káže do pole;

jízdní, pěší hurtem spěší

do Betléma města pobit každé

pachole.

Panna Marja k jeslím zrovna přiklekla,

ale náhle velice se ulekla;

stál tu anděl boží při chudičkém loži: –

„Prchni s Jezulátkem!“ – A tak do Egypta

utekla.

Došla o tom brzo zpráva Heroda;

řekl: „Dítě tesařovo, – jakáž nehoda!

Hůře ale,“ praví dále,

„že s ním zbyla živa lidu toho

svoboda.“

Přistoupili mudrci a hadači:

„Jen se nad tím, králi, rmoutit neráči;

až se opět vrátí, můžeš křižovati,

když ji ubit tvoji žoldnéři dnes

nestačí.“

Herodes jen chmurně řekl: „Tak a ne“ –

Na Golgotách věků vidí břevno tesané. –

„Věřte slovu, – znov a znovu

na kříž vbita, sama zas vždy z mrtvých

povstane!“