Koledníci.

Od chaty k paláci vesele

jdou čeští koledníci,

dnes úsměvu paprsk na čele

a zítra – slzu v líci.

Jdou rok co rok, ať mráz, ať sníh,

vždy s touže písní chodí,

v té důvěře vždy, že v časech zlých

se lidstvu spasitel zrodí.

Ty, lhostejně jenž se ubíráš kol,

což neslyšíš – píseň to česká,

v ní starý ten dávný, utkvělý bol

zněl před věky jako zní dneska.

Ne koledníků ubohá tvář,

to české slovo tě prosí

a z něho se line betlémská zář,

až slzou oko se rosí!

Ó chtěl bych, by svět je poslouchat moh’!

Kdy nám se spasitel zrodí?

Kam pohlédneš, kámen a pichlavý hloh –

a národ – žebrotou chodí.