Kolibřík.

Čarovné to ptáče malé!

Hrdélko mu zlatem hraje,

hlavinka, ta plane nachem.

Vše to bájný odlesk kraje,

kolibřík kde spatřil slunce.

K letu chystá drobná křídla,

do daleka zírá, touží –

snad do lesů houšti vonné

ve snění se blaha hrouží. –

Ale život, ten mu schází.

Jsi jak láska bez ohlasu,

pralesů ty drahokame!

Ach, i ta má ohně, žáru,

ale štěstí sen ji klame –

života, ach, také nemá.

Jak ty okem zadumčivým

žalně zírá k metě svojí,

v touze křídla k letu zvedá –

ale stojí přec a stojí

stejně daleka vždy cíle.