KOLIKRÁT...

Kolikrát duby jsem pohladil,

aby tvou věrnou byly stráží...

Obora, luka, hráz

kolikrát vítaly nás,

když jsem ti mládí se rtů pil,

přikován k tobě hladem paží...

Veselý poutník k tobě se bral...

Za lesem ves a holubička.

Úsměvy, radost, žal

na cestu vždy si vzal:

na srdce dlaních přesýpal

barevná, křehká sklíčka...

Potok mu cestou hrál a hrál

písničku milování:

Ve vlnách zvonky měl,

flétnové výšky, hloubky cell,

pěšinu starou rozhoupal,

srdce, ach, srdce na ní...

Topoly, vsi a panské dvory

do boků ruce daly,

seběhla s vršků pole k nim,

písnička jediná zněla vším,

se zemí lidé, s oblohou hory

znova a znova se objímaly...

Kolikrát měsíc nás tiše minul

na mlžných vlnách z luk...

Topoly šuměly,

rty na rtech úpěly,

s hvězdami zazněl, s hvězdami splynul

jediný srdcí tluk...